Matěj Bednář, který úspěšně reprezentuje české Safer Internet Centrum v BIK Youth Panelu, dostal letošní školní rok příležitost studovat na Joshua High School ve Spojených státech amerických. Matěj se již několik let aktivně zajímá o problematiku kybernetické bezpečnosti a po téměř čtyřměsíčním pobytu v USA se rozhodl zmapovat tamní situaci a porovnat ji s Českou republikou. Dovolila jsem si mu položit pár otázek na toto téma a podělit se s vámi o jeho zkušenosti.
Matěji, v roce 2018 ses zúčastnil znalostního kvízu projektu Kraje pro bezpečnější internet (KPBI), kde se Ti podařilo probojovat až do republikového finále. Rok na to jsi reprezentoval Českou republiku v mládežnickém panelu na konferenci Safer Internet Forum v Bruselu. Nyní jsi dostal příležitost studovat na střední škole ve Spojených státech. Jak moc se tamní vzdělávací systém liší od toho našeho?
Americký vzdělávací systém se od toho českého samozřejmě v mnoha věcech liší. Jedním z hlavních rozdílů je daleko menší míra centralizace. Například v Texasu, kde já trávím svůj školní rok, jsou území rozdělena na takzvané „nezávislé školní okrsky“. Ty fungují odděleně od obcí, okresů či státu. Federální i státní vláda samozřejmě nastavují pro tyto školní okrsky určité normy, které musí splňovat, ale jak přesně se je rozhodnou splnit, je většinou na nich. Například je daný určitý počet hodin, který musí za školní rok odučit, ale od kolika do kolika hodin budou denně chodit studenti do školy, už je na daném školním okrsku.
Tyto okrsky také samozřejmě hospodaří s vlastním rozpočtem. Peníze získávají z daní, které platí majitelé nemovitostí v dané oblasti a také z grantů od státu. Kromě toho mohou peníze do rozpočtu přinášet i prodejem vstupenek na školní akce a podobně. Nejvíce financí na amerických školách tradičně získávají sporty.
Jaké pozornosti se tedy ve srovnání se sportovními kluby na středních školách dostává kybernetické bezpečnosti?
Co jsem si uvědomil, je, že Internetová bezpečnost tak trochu do celého systému nezapadá. Školní okrsky nemají vysokou motivaci financovat vzdělávání v této oblasti, protože jejich rozpočtu ani vedení to nepřinese dostatečně pozitivní efekt. Federální ani státní vláda vzdělání v této oblasti prakticky nevyžadují.
Jak bys tedy porovnal míru osvěty ohledně kyberbezpečnosti v USA a u nás?
Osobně považuji za podstatné mít nastavenou nějakou úroveň vzdělávání o nebezpečích Internetu a zde musím konstatovat, že Česko, respektive bych si dovolil tvrdit, že většina členských států EU v této oblasti Spojené státy naprosto předbíhá díky více centralizovanému systému prevence a velkému počtu organizací, které učitelům i rodičům v tomto směru pomáhají.
Zaznamenal jsi přesto nějakou snahu ze strany amerických škol či rodičů toto téma řešit?
Školy v USA často v rámci alespoň nějaké snahy spíše přistupují k dialogu s rodiči pomocí různých letáků s informacemi o věkových omezeních webových stránek, o rizikové komunikaci přes Internet a podobně. Všiml jsem si, že zde skutečně docela dost rodičů využívá služeb pro kontrolu obsahu, které jejich dítě má na telefonu, jako je například zámek aplikací v App Storu, časové omezení doby používání aplikací či aplikace na sledování zařízení jako třeba Life360.
Setkal jsi se na tamní škole s kyberšikanou?
Pro studenty tu jsou zavedeny velmi přísné tresty co se týče rizikového chování. Všechny školy musí vést nulovou toleranci vůči jakýmkoliv formám šikany a i za odeslání jedné výhružné zprávy může student být na nějakou dobu vyloučen ze školy. Bohužel jsem byl svědkem výhrůžek na adresu mé školy, které zahrnovaly použití zbraní, což je v této zemi velmi citlivé téma. Vedení školy zprávu okamžitě předalo policii a ta začala pátrat po majiteli účtu, ze kterého výhružná zpráva odešla.
Nevnímáš ve srovnání s českými školami tyto tresty jako přísné?
S přísnými tresty za takovéto chování určitě souhlasím, a to nejen kvůli pachatelům, ale i kvůli obětem, které pak mohou vidět větší naději ve svěření se se svým problémem. Řekl bych, že americké školy jsou v tomto trochu dál, protože si skutečně nemohou dovolit brát kyberšikanu na lehkou váhu.
Cos bys rád, aby se v České republice v oblasti kyberbezpečnosti změnilo?
Dle mého, naší hlavní misí do budoucna by měla být určitá změna myšlení o těchto problémech, abychom skutečně v co nejvíce případech dokázali identifikovat alarmující situaci a adekvátně a rychle ji začali řešit. Kyberšikana by měla být postavena na úplně stejnou úroveň jako jakékoliv jiné podobné formy násilí. Ačkoliv kyberšikana oběti nepůsobí újmu fyzickou, musíme si uvědomit, že bolest psychická je zde o to větší.
Matěji, děkuji za přínosný rozhovor a přeji ti mnoho úspěchů ve studiích!