Šťastné a veselé a všechno nejlepší

Vážení čtenáři našeho .blogu, rádi bychom vám poděkovali za pozornost, kterou jste nám věnovali v tomto roce, a popřáli vám hezké a klidné svátky a vše nejlepší v roce příštím.

Od ledna vám na těchto stránkách budeme opět přinášet zajímavé postřehy a komentáře spojené nejen s našimi projekty, ale i s událostmi a tématy věnované doménám, doménovým technologiím a Internetu.

Ještě jednou děkujeme za vaši přízeň a za 14 dní opět zde, na .blogu.

Tým zaměstnanců sdružení CZ.NIC

PF_2013_CZ_NIC

It’s getting better all the time….

Jak se zpívá v jedné geniální písni od Beatles, pořád se to zlepšuje. A o čem že to mluvím? Přece o statistikách APWG, o kterých jsem tu již jednou psal. Minulý měsíc totiž APWG vydalo svou zprávu zaobírající se čím jiným než problematikou phishingu. Zpráva se týkala prvního pololetí roku 2012.

Počet phishingových útoků v doméně .cz se sice od minulého pololetí již příliš nezměnil, v 2/2011 to bylo 171, v minulém pololetí pak 170, ale průměrný uptime opět poklesl, tentokrát ze 41 hodin a 10 minut v 2/2011 na 39 hodin a 41 minut v prvním pololetí tohoto roku. Také medián uptimu poklesl ze 14 hodin a 46 minut na 13 hodin a 54 minut. Počet domén .cz zneužitých k phishingu na 10 tisíc registrovaných domén se pak snížil z 1,2 na 1,1.

Bohužel druhý z našich zdrojů, organizace phishtank, již nadále nezobrazuje informace o phishingových aktivitách v souvislosti s delegací IP adres do jednotlivých států. Přišli jsme tak o zajímavý zdroj informací, který je těžké nahradit. Většina analýz a reportů týkajících se bezpečnosti se totiž zabývá pouze prvními deseti či dvaceti státy, které jsou na tom v dané problematice nejhůře. Může nás tedy hřát fakt, že se v těchto nelichotivých žebříčcích nevyskytujeme. Na druhou stranu by bylo pěkné vědět, jak si naše země stojí například v meziročních, či mezičtvrtletních porovnáních.

Závěrem tedy aspoň jeden optimistický obrázek ze zprávy IT Threat Evolution za třetí čtvrtletí tohoto roku, který ukazuje, že Česká republika je na tom z hlediska rizika nákazy prostřednictvím webových stránek velmi dobře. Lépe jsou na tom pouze některé africké země, kde je to však dáno především nízkou penetrací internetu jako takového.

Riziko online infekce podle zemí, Q3 2012:

Obr1

Pokud byste o nějaké databázi zneužitých IP adres, kde by bylo možno zjistit, jak si vedou jednotlivé státy, věděli, budeme rádi, pokud se s námi o ni podělíte v diskuzi pod článkem. A nemusí se jednat pouze o databáze IP adres či domén zneužitých k phishingovým útokům, ale obecně k jakémukoliv útoku na uživatele.

Pavel Bašta

Quo vadis Knot DNS?

Uběhl téměř rok od doby, kdy z Laboratoří CZ.NIC vyšla první ostrá verze autoritativního DNS serveru Knot DNS. Kde všude běží a co na něj říkají uživatelé?

Začátky byly skromné, o to více nás proto potěšil zájem komunity, která se nám stará o balíčky a porty. Můžete nás najít například v linuxových distribucích Ubuntu, Fedora, Gentoo a openSUSE. Co se BSD balíčků a portů týče, tak FreeBSD a NetBSD. Zároveň nás velmi potěšilo zařazení do programu Coverity Scan, nástroje pro statickou analýzu kódu, která je pro open-source software zcela zdarma. Statická analýza nám pomohla odhalit několik zajímavých chyb a přispěla tak celkově ke zkvalitnění kódu.

Ale zpět k uživatelům. Prvním velkým nasazením byly domény CZ.NICu. První vlaštovkou byla doména knot-dns.cz, později se přidávaly další a nakonec i samotná doména .cz, kde Knot DNS můžete najít v anycastovém uzlu. Počáteční problémy nám byly neocenitelnou zpětnou vazbou a napomohly k odladění řady chyb. Přestože byl Knot DNS původně zaměřen pro větší TLD, našel si cestu i k hostingovým společnostem a jednotlivcům. Z českých mohu zmínit například společnosti HOSTING90 a igloonet.

Naším nejnovějším velkým přírůstkem v zahraničí je dánská .dk doména, kde se Knot DNS zatím zdárně rozbíhá :). V experimentálním provozu server kořenové zóny L-root a ruská .ru doména. U kořenové zóny se projevil problém s nedostatečnou kompresí jmen mimo zónu, do odpovědi se tak bez EDNS0 nevešla část záznamů v Additionals sekci. Tento problém byl již odstraněn, snad se tedy dostane do ostrého provozu. Nejčastěji si pak uživatelé chválí jednoduchost, rychlost a také možnost přidávat a odebírat zóny za běhu. Co naopak doposud chybělo, je DDNS, jednoduché statistiky a možnost vzdáleného ovládání.

A co máme v plánu do budoucna? K Vánocům vám nadělíme verzi 1.2, která přinese podporu pro DDNS a po novém roce dlouho chystanou verzi s optimalizovanou spotřebou paměti, novou ovládací utilitou a bleskurychlým načítáním zón.

Marek Vavruša

Reportáž z Dubaje – den poslední

Vzhledem k tomu, že mě už i má žena nazvala Carrie Bradshaw, je myslím na čase celý dubajský sloupek ukončit. Po tom celém maratonu jsem byl už skutečně vyčerpaný a hodlal jsem spát co nejdéle. Bohužel mě vzbudil telefonát z České televize. Prý se nemohou dovolat domluvenému mluvčímu a jestli můžu mluvit já. Byl jsem tak překvapený, že jsem ani nedokázal odmítnout a byl jsem moc rád, že telekomunikace ještě nepostoupily natolik, aby mi na mém telefonu fungovalo video. Odpověděl jsem se zavřenýma očima a zhroutil se opět do postele. Do 11:00 byla lhůta na podání dodatečných deklarací. A ve stejný čas začalo i další plenary. Ale krom čtených prohlášení nic zajímavého nepřineslo. V deklaracích mě zaujaly výhrady Číny, Ruska a Argentiny. Tedy u Číny mě zaujalo, že žádnou nepodala, což bych u takové země čekal. Rusko zcela jasně v deklaraci napsalo, že vychází z předpokladu, že pohlíží na Internet jako na novou globální telekomunikační infrastrukturu. Tím se myslím zcela jasně potvrzují obavy západní koalice o ruském vnímání celé smlouvy. A Argentinci nezapomněli zmínit, že Malvínské ostrovy jsou jejich území. A samozřejmě Britové odpověděli v dodatečné deklaraci, že Falklandské ostrovy jsou jejich. No ať si každý svoje ostrovy užije, ne?

Další plenární zasedání pokračuje v 15:00, tedy nakonec až v 15:37. Začne reportem o podpisových právech. Potom opět vystoupí pár zemí jako Švýcarsko, Peru a Indie a předseda diskusi utíná a zahájí podpisovou ceremonii. Zástupci jednotlivých zemí přináší v deskách podpisy, podávají ruku předsedovi a odevzdávají desky sekretariátu ITU. Češi, stejně jako téměř všichni Evropané, to pouze sledují. Když byly vyjmenovány všechny státy, ujímá se slova generální tajemník ITU. Má dlouhou, místy až dojemnou řeč, ve které poděkuje leckomu a lecčemu. Na konci to je předseda WCIT, který navíc obdrží medaili. Ten poté mluví, mimochodem poprvé arabsky, a také hodně děkuje, dokonce i ICANNu a na konci prohlásí konferencí za úspěšnou. V řeči zmíní, že smlouvu podepsalo 89 zemí a 55 ohlásilo, že ještě budou věc konzultovat doma. Pak je opět otevřen prostor pro projevy jednotlivých delegací, což už je hodně monotonní. Akorát, když má řeč představitel Íránu, tak přemýšlím, proč takového výrazného mluvčího a profesionála neměl i západní blok. Tento člověk dokázal mnohokrát krátkým výstupem zcela změnit situaci a směr vyjednávání.

Co říci na závěr. Domů se vracím s pocitem, že delegace České republiky byla velice aktivní a snažila se hájit náš pohled na věc, který je pochopitelně hodně rozdílný od zemí, ve kterých telefonování i Internet poskytují pouze státní monopolní společnosti a mají výrazně jiný výklad slova „bezpečnost“ a podobně. Bohužel přijatý dokument nakonec nebyl akceptovatelný, byť moc asi nechybělo. Navíc je díky připomínkám „západního bloku“ jako téměř kompromisní text vlastně nevýhodný i pro státy, které jej podepsaly. Možná se měly sejít bez nás, ale to by neměly tolik zábavy.

No a když už jsem dnes zaslechl tolik slov díků, dovolte i mně poděkovat všem členům naší delegace, jmenovitě však kolegům, kteří se mnou na konferenci trávili nejvíce času, Markétě Novákové a Annelies Vrbové z MPO a Petru Zemanovi z ČTÚ za jejich obrovské úsilí a téměř nepřetržité nasazení. A zde přidávám pověřovací listinu České delegace s podpisem Karla Schwarzenberga. Bohužel plastický znak ČR scanner nezachytil.

Z Dubaje pro .blog už naposledy Ondřej Filip

Reportáž z Dubaje – den čtvrtý (tedy jedenáctý)

Dnešní den je nejdůležitějším dnem z celého jednání. Proto mi, prosím, odpusťte trochu delší text.

09:30 – 12:00

Vše začalo pokračováním poslední debaty z minulé noci v plenary. S ohledem na to, jak krátká byla přestávka mezi tímto ranním a posledním nočním jednáním, nemám přes svou ospalost problém se rychle zorientovat. Předseda předkládá další kompromisní návrh formulace, která by měla vylučovat, že by v ITRs šlo o obsah. Nicméně je to výrazně slabší formulace, než byla ta původní. Portugalsko vystoupí a ohlásí, že země EU nejásají a že to celé budeme posuzovat jako komplexní balík návrhů. Holanďané ještě mírně přitvrzují a jsou pokáráni předsedou, že nejsou dostatečně konsensuální. Dále následuje poměrně dlouhá debata o článcích nazvaných jako „new provisions“. „Západnímu bloku“ se spíše nelíbí, a tak nakonec předseda navrhne a vlastně si i schválí jejich zrušení. Je vidět jeho obrovská snaha o kompromis. Dále pokračuje přestřelka o odkaz na všeobecnou deklaraci lidských práv. Předseda chce opět nechat indikativně hlasovat, ale po intervenci Íránu to neudělá. Jednání je přerušenou na neuvěřitelných 2,5 hodiny. Super, to máme oběd a pár vyřízených mailů!

14:30 – 16:15

Pokračuje diskuse o rezolucích. Nesložitější je situace u rezoluce, která se jmenuje „To foster an enabling environment for the greater growth of the Internet“. Už to samo částečně porušuje princip, podle kterého by WCIT neměl být o Internetu. Ale přeci jenom, rezoluce mají úplně jinou váhu než samotný Řád a tato rezoluce úplně smrtící není. USA a UK ještě bojují o dílčí změny a dosáhnou úpravy textu. Vracíme se zpět do ITRs a diskutuje se již mnohokrát diskutovaný bod 3.7. Předseda jej chce vymazat výměnou za adopci rezoluce 69 z WTSA. USA je proti. Dochází ještě k určitým úpravám textu. V této chvíli se mi zdá, že obě strany mají velkou snahu se dohodnout. Jednání je přerušeno.

17:00 – 18:30

Po přestávce předseda představuje poslední kompromisní text, poté bez výrazné diskuse přeruší na 2,5 hodiny jednání. Teď se „láme chleba“. V přestávce je EU koordinace, kam vybíhá kolegyně Nováková. Já se s kolegyní Vrbovou snažím pečlivě analyzovat text doslova písmenko po písmenku. Celá delegace čile komunikuje mezi sebou i s ostatními. Předložený text mi přijde hodně na hraně. Body, které chtěla „západní koalice“, jsou hodně oslabené a text pořád obsahuje problematické pasáže, jako například o bezpečnosti a spamu. Odkaz na všeobecnou deklaraci lidských práv je oslaben pouze na zmínku o lidských právech. A pravdou je, že nám toto znění mnoho nepřináší. Nicméně můj osobní pocit je, že toto už zase tak daleko od dohody není.

19:30 – 22:30

Jednání nakonec začíná až ve 20:00, což je přesně čas, kdy mám domluvený telefonát z ČT24. Odbíhám a snažím se rozbít mýtus, že státy chtějí uchvátit Internet a že byla v tomto směru uzavřena nějaká dohoda. Ještě na cestě zpět do sálu mám telefonát z Rádia Česko na podobné téma. Po příchodu do sálu mě ostatní členové delegace uklidňují, že jsem o nic zásadního nepřišel. Arabové chtějí vrátit text, který zmiňuje jména, čísla, adresy a identifikační zdroje, chtějí to schovat pod odstavec 3.5. Asi aby tím reagovali na onu námitku kolegyně Vrbové. Po rychlém protestu Kanady to ale stahují. Afričané chtějí obohatit preambuli o text, který vychází z pracovní skupiny „non-discriminatory access“, tedy onen původní článek 3.7 – celkem na první pohled nevinně znějící právo na přístup států k mezinárodním telekomunikacím – do sekce o lidských právech. Jde vlastně o původní kubánský návrh. USA hned reagují a ptají se, kdy bude přestávka. Když se dozví, že nebude, tak změnu napadnou. A přidává se Švédsko, Švýcarsko i Česká republika, Kanada apod. My se ohrazujeme proti míchání práv států mezi lidská práva. Mezi odpůrce se mimo Číny, Ruska a podobně zařadí i Irák, jeho zástupce na konec řeči vyzve delegáty, aby urychlili jednání, že si chce nakoupit, když už je v Dubaji. Cože? Slyším dobře, nejsem už přetažený? Nespím? Předseda přeformuluje text, ale Kanada jej opět okamžitě odmítá. A po chvíli diskuse přichází Írán s návrhem, aby se hlasovalo zvednutím rukou a opírá to o nějaký článek jednacího řádu. Předseda se notnou chvíli radí s kolegy a pak skutečně zahajuje hlasování. Nejprve se ptá, kdo je pro ukončení diskuse k tomuto bodu. Pro je 93 států, proti nikdo a zdrželo se 16 zemí včetně ČR. Podotýkám, že v sále by mělo být 160 států, takže mnoho zemí prostě hlasování ignorovalo. A pak přichází nejdůležitější bod celé konference. Předseda nechá hlasovat o Africkém návrhu (který ideově vychází z Kubánského). Pro je 77 států, proti 33 včetně ČR a 8 se zdrželo. Podruhé se ujišťuji, jestli jsem při vědomí. Mám pocit, že delegáti ze 77 zemí už vážně chtějí jít nakupovat. Tohle přeci může mít pouze jediný výsledek! Předseda oznamuje, že dohoda o textu je hotova.

A reakce přichází okamžitě. Je přibližně 22:05 a USA jako první ohlašují, že dohodu nepodepíší. A ke Spojeným státům se připojuje i Spojené království, inu jsou to spojenci. Švédsko varuje, že je dohoda ohrožena a čeká na reakci Stockholmu. Kanada se vyjadřuje obdobně jako jeho jižní soused. Polsko, Dánsko, Keňa a Kostarika i Katar volí mírnější švédskou variantu. Pár států se vyjadřuje pro a pak se konečně dostává na řadu i ČR. Pan Zeman se odkáže na naší historickou zkušenost s proměnou společnosti, vyzve ostatní státy k následování a potom rezolutně odmítá podpis dohody. Koukám na předsedu a je mi ho líto. Pro dosažení dohody udělal snad i nemožné, chybělo poměrně málo a nakonec nic. Vypadá smutně. Plenary je přerušeno a nastává čas pro EU koordinaci, která ale již mnoho přinést nemůže.

23:30 – 01:15

Dochází k prvnímu čtení dokumentu, ještě se ladí překlepy, velká písmena a různé drobnosti. Okamžitě poté dochází k druhému čtení dokumentu a je konec. Je vyhlášeno, že čas na podání výhrad k dokumentu je 1,5 hodiny, tedy do dvou do rána. To mi přijde jako velice krátká doba. Později již výhrady nebude možné uplatnit, takže mnoho států má hodně práce. Pak se ještě vyjadřují další země a vesměs říkají, proč je pro ně text problematický a že jej budou muset ještě konzultovat se svými hlavními městy. Jasné ne říká Austrálie. Naopak Palestina prohlašuje, že je připravena se textem řídit jakmile získá samostatnost. Ještě komunikuji s některými kolegy z ostatních delegací a kolem druhé odcházím pracovat na pokoj.

Zítra jsou na programu už jen spíše formální kroky. Bude zajímavé sledovat, kdo nakonec připojí podpis. Orientační mapku můžete nalézt zde – http://www.ipv.sx/wcit/.

Jsou čtyři ráno, jdu spát s hřejivým pocitem, že zítra si můžu přispat. Už toho k řešení mnoho není.

Z Dubaje pro .blog Ondřej Filip

Reportáž z Dubaje – den třetí (tedy desátý)

Pokud bych dopodrobna popisoval dnešní den, nešel bych vůbec spát. Proto doufám, že mi laskaví čtenáři tohoto blogu odpustí, když dnešek popíšu jen hodně heslovitě a zastavím se jen u nejdůležitějších momentů.

08:30 – 09:30

EU koordinace, ráno je pro mě po 4,5 hodinách spánku poměrně kruté, ale vzhledem k tomu, že se blíží finále, utíkám na ranní EU koordinaci. Z taktických důvodů nechci popisovat obsah těchto porad, ale je pravdou, že EU rozhodně není jedna země.

09:30 – 11:15

Začíná dopolední plenary, jehož hlavním bodem je první čtení ITRs. Hned první sporný bod je v tom, že země „západní koalice“ navrhují do preambule odkaz na univerzální delegaci lidských práv. Připojuje se i Tunisko a velmi pěkný vstup má Costa Rica, která ve většině bodů „západ“ podporuje. Připomíná, že demokracii mají už 100 let a 74 let jsou bez armády. Nicméně spor není ukončen a generální tajemník ITU vtipně poznamenává, že to vypadá, že preambule bude to poslední, co bude uzavřeno.

11:30 – 12:30

O přestávce kupuji v místním stánku snídani a k ní nepitelnou kávu servírovanou v kelímku Starbucks. Nedivím se, že USA s UAE těžko hledají společnou řeč :-). V plenary začíná diskuse o základních definicích. Česká republika k nelibosti předsedy otvírá diskusi o jedné z nich, která říká, na koho se ITRs bude vztahovat (Operating Agencies). Je pro nás důležité, aby tato definice byla co nejužší. Předseda nás trochu kárá tím, že vysvětluje, že tato definice je součástí širší dohody, která by se neměla bořit. Nicméně záhy se přidávají USA, které tvrdí, že tato definice potřebuje další masírování (massaging). Některé další evropské země USA podporují a mnohé islámské a africké země jsou naopak proti. Diskuse na toto téma nebyla ukončena až do konce dne. Poměrně zajímavá situace nastává, když Rusové napadají zástupkyni EU po té, co začíná svůj proslov tím, že EU dostala Nobelovu cenu míru. Rusko poznamenává, že EU ani Komise nejsou členy ITU a tedy nemají právo mluvit. Když předseda žádá zástupkyni EU o vyjasnění situace, dostává bez uzardění odpověď, že ona je zde za současnou předsednickou zemi Kypr. To je technicky pravda, ale moc se mi ta odpověď hrdého laureáta Nobelovy ceny nezdá.

13:00 – 14:30

Další EU koordinace, ve které si ujasňujeme podstatné body, které nám v textu vadí.

14:30 – 17:40

Plenary pokračuje a začíná první důležitá bitva o tzv. „non-discriminatory access“, odstavec 3.7. Toto téma se objevilo včera na žádost Súdánu, i když tento text přímo navrhla Kuba. Téma otvírají Poláci, kteří odmítají jakékoliv zmínky o Internetu, a jsou podporovaní Holandskem, Keňou, Japonskem a podobně. Proti jsou staří známí jako Čína, Libanon, Írán, Kyrgyzstán a další. Předseda vypadá velice smutně a předčasné uzavírá diskusi. Problém je ponechán nerozhodnutý a je předán pracovní skupině. Tím se dostáváme k dalšímu klíčovému bodu a to je právo státu ovládat jména, čísla, adresy a identifikační zdroje. Tyto pojmy jsou rozhodně běžnější ve světě Internetu než klasických telekomunikací a takováto fragmentace Internetu je pro nás nepřijatelná. Diskusi otevírá opět Polsko, které bod odmítá, podpoří ho i Německo a po něm se hlásí o slovo ČR. Kolegyně Vrbová přichází s pro mnohé překvapivým argumentem, že tuto problematiku řeší jiný bod, takže tento již není potřeba. To vzbudilo poměrně rozruch a po přitakání Švédska dostává explicitní veřejnou pochvalu od Kanady. Na chatu mých technických kolegů se objevují nápisy jako “Go Czech” a podobně a po jednání jí ještě přijde pár delegací za tento argument poděkovat. Arabové, teď jmenovitě ti Saúdští pochopitelně protestují a vytahují svou ohranou písničku na téma, že už ustoupili mnohokrát a tohle byl jejich poslední možný kompromis a že nemůžou učinit kompromis z kompromisních pozic. Navíc o Internetu to údajně není a není se tedy čeho bát. To už předseda nevydržel, přerušil jednání a vyzval zástupce regionů ke konzultacím. Po přestávce představuje kompromisní návrh, který jednoznačně explicitně říká, že tento bod není o Internetu, a to vložením slov „within the mandate of ITU“. Odmítavé reakce Ruska, Bahrajnu, Libanonu i Saúdské Arábie mě přesvědčují o tom, že tam ten Internet viděli. Spor zůstává nedořešen a bude diskutován později.

17:40 – 18:30

Odebírám se s kolegy na pracovní skupinu o „non-discriminatory access“. Bulhaři vysvětlují, že ITRs nemůže vyřešit problémy Súdánu. ČR podpoří spojence zopakováním své pozice, že Internet v ITRs nebude. Jednání nikam nevede a můžeme se vrátit na plenary.

18:30 – 22:00

Na plenary se rozhoří další důležitá bitva o článek o bezpečnosti. Tento článek bohužel umožňuje výklad, který by legalizoval zasahování do obsahu. „Západní koalice“ chce změny, Arabské Emiráty se již doslova vztekají. Předseda vypadá jako by byl na pokraji pláče a přerušuje jednání. Po delší přestávce přichází s velmi promyšleným kompromisním návrhem. V ITRs by se objevil článek, který explicitně vylučuje výklad směrem k (internetovému) obsahu a článek o bezpečnosti by se přejmenoval na „Security and Robustness“. Málem smekám. Je vidět, že předseda má upřímnou snahu dojít k dohodě. Ale hned je mi jasné, že toto je v přímém rozporu s dalším článkem o boji proti spamu. Po krátké diskusi přecházíme dál k rezolucím, některé pojmy projdou poměrně na hraně. Ale na každém už je vidět únava a rezoluce nejsou to hlavní.

22:00 – 22:30

Jednání je přerušeno a my odcházíme na další evropskou koordinační schůzku. Horečně diskutujeme o předsednickém návrhu a velká část zemí se kloní k názoru, že tento návrh je hodně blízko tomu, co by se dalo akceptovat.

22:30 – 01:30

Na další plenárce, ale islámské země, vedené především neústupnou Saúdskou Arábií a Bahrajnem, odmítají předsednický návrh. Evropané a některé další země naopak deklarují, že je pro ně za určitých podmínek přijatelný. V tento okamžik vypadá předseda hodně sklesle a stahuje svůj návrh. Pro dohodu udělal maximum. Celé jednání pak už jen pokračuje v duchu přestřelek mezi již mnohokrát zmíněnými státy. Jindy hlasitý a suverénní zástupce Íránu v jednu chvíli žádá konec jednání s tím, že je jen člověk a že je unavený. Je to zvláštní, ale nastala chvíle, kdy s ním souhlasím. Pak už je jednání podivně neuspořádané. O tom, která rezoluce se do textu dostane, se rozhoduje hlasováním pomocí zvednutí cedulek, což je velmi nestandardní. Ale všichni už toho skutečně mají dost.

01:30 – 01:50

Z posledních sil jdu na evropský de-briefing. Naštěstí toho mají i v Evropě dost a v této chvíli jsme (vzácně) jednotní.

A pak konečně na pokoj, dodělat pár „drobností“, které jsem přes den nestihl. Jsou 4 hodiny ráno a jdu konečně spát. Zítra nás čeká nejtěžší den celého kongresu. Sil mnoho nezbývá a začíná být zřejmé, že možnost krachu jednání je poměrně reálná. Myslím, že předseda WCIT ani generální tajemník ITU teď rozhodně nespí klidně, tedy pokud vůbec spí.

Z Dubaje pro .blog Ondřej Filip

Reportáž z Dubaje – den druhý (tedy devátý)

Plenární zasedání

S ohledem na dobu, kdy jsem šel spát, jsem rád uposlechl doporučení kolegů, abych ranní koordinaci EU vynechal, protože prý nebude obsahovat nic odborného a půjde o administrativu. Ten čas navíc mi skutečně prospěl. Kolegyně Vrbová ovšem asi nespí, takže ještě u snídaně, kterou jsem s ohledem na zkušenosti předchozího dne vzal velmi poctivě, jsem pročetl její e-mail s poznámkami z tohoto jednání. Skvělé, mohu jít až na plenární zasedání. A skutečně to stojí za to. Přímo na plenárním zasedání se řeší některá konkrétní ustanovení ITRs a velká diskuse se strhne na téma, jestli by některé konkrétní ustanovení mělo obsahovat ‚shall‘ nebo ‚should‘. Tomu ještě rozumím. Po chvíli se objeví kompromisní návrh ‚shall endeavor‘. Výborně, práce nám jde od ruky! A za pár minut je na stole ‚shall encourage‘. Nakonec je správně varianta C a jdeme na další body, tento trval jen asi 15 minut. Nakonec ale plenární zasedání končí nečekaně brzy, už ve 12:00 ač bylo plánované do 13:00. Rozhodně neprotestuji protože od 12:30 je zasedání ad-hoc working group na téma non-discriminatory access, která byla vymyšlena včera.

Access

„Výhodou“ pracovních skupin je, že se konají mimo dohled kamer, takže se hned na úvod může realizovat zástupce Kuby, který nám vysvětluje, jak to mají s tím přístupem k Internetu těžké. Nikdo je sice nepolitoval, ale Írán se přidal s tím, že on by chtěl měnit správce Internetu. Súdán nezůstal pozadu a podpořil oba návrhy s tím, že politika by neměla ovlivňovat Internet. Brilantní názor! Teď už čekám jen Severní Koreu a Západní Saharu. Nedočkal jsem se, naopak, ozývají se Britové a rovnou varují před otvíráním Pandořiny skříňky, Kanada poměrně suše podotkla, že to je celé ‚out of scope‘. A po krátkém vystoupení Rusů, kteří „překvapivě“ oba návrhy podpořili, se k anglosaské linii přihlásí i USA. No a celá diskuse pěkně pokračuje ve svižném tempu. Čína návrhy podporuje, Japonci naopak nezapomínají, kdo jim psal ústavu a jsou proti. Írán tvrdí, že Internet je ‚in scope‘. Horečně s kolegyní Vrbovou diskutujeme, zdali máme vystoupit. A vzhledem k tomu, že vedle sedí zástupkyně EU, tak se s ní nakonec dohodneme, že reagovat bude ona. Mimochodem, EU není členem ITU, takže její zástupci jsou oficiálně v kyperské delegaci jakožto předsednické země.

A další

Mezitím kolegyně odbíhá na další EU koordinaci. Jednání končí s mírným zpožděním a tak jdu pozdě na jednání ad-hoc group on Article 6. Tam už ale pilně zapisuje kolegyně Nováková a vše mi reportuje a já se s pochopením dívám na osiřelou cedulku našich východních sousedů. Inu jejich delegace je ještě menší než ta naše, nějak mi není jasné, jak to vůbec zvládají. I této skupině předsedá můj oblíbenec doktor Horton z Austrálie, který nám hodně času ušetřil již včera. A skutečně končíme na čas v 15:30. Další plenárka je až v 18:30. Super, plánuji si, že alespoň vyřídím pár mailů. Málem by se mi to i podařilo, kdyby mě cestou ze sálu nezastavilo několik kolegů z ostatních delegací. Ale nelituji, protože se dozvídám mnoho zajímavých věcí ze zákulisí a nakonec stíhám i večeři. Dneska je krásný den!

První návrh ITRs!

Další plenárka začíná v 18:30 a asi nejzábavnější je diskuse o tom, jak často by se tento sněm měl opakovat. To je jednoduché téma, takže se chce vyjádřit každý a vzduchem lítají návrhy jako 8 let, 12 let, ať rozhodne plenipotentiary a podobně. Osobně bych nejradši navrhl jednou za milénium, ale pochopitelně mlčím. Podstatné je, že někdy po desáté hodině dostáváme první celistvý návrh ITRs a všichni si v něm horečně děláme poznámky. Na první pohled to nevypadá tak zle. Ale hned si podtrhávám už samotnou definici telekomunikací, do které se vloudilo slovíčko ‚intelligence‘, což zavání obsahem, a asi nejvíce mi vadí ustanovení o spamu, což bude prubířským kamenem soudržnosti „západní koalice“. Mám obavu, že ne všichni toto odmítnou. Já bych ale opravdu nebyl rád, aby ITU začalo bojovat s tímto neduhem, přišlo by mi to jako vyhánění čerta ďáblem, navíc to naznačuje zkoumání obsahu. Na druhý pohled je to už ale horší a všímám si věcí jako definice pod čarou u pojmu operating agencies, národní správy jmen, čísel a adres, bezpečnosti a pod. A vůbec se mi nelíbí ani texty rezolucí, tam se to Internetem, a ICT jenom hemží. Každopádně zatím nepodepsatelné, ale dělat se s tím snad něco dá. Ještě chvíli s českými kolegy text diskutujeme a kolem 11 večer konečně odcházím na pokoj a konečně můžu dodělat pár neodkladných věcí do práce. Zítra nás čeká první čtení ITRs, to bude celkem bitva. Jsou tři ráno, snad budu zítra trochu čerstvý.

Z Dubaje pro .blog Ondřej Filip

DNSCheck – otestujte si svoji doménu!

Sdružení CZ.NIC před nedávnem zveřejnilo stránky http://dnscheck.labs.nic.cz sloužící ke kontrole správného nastavení domény. Na těchto stránkách si můžete otestovat svou doménu a zjistit, zda máte všechna nastavení v pořádku, případně opravit nalezené chyby.

Logickou otázkou je, co znamená „v pořádku“. Zde se můžou názory lišit a proto vycházíme z norem (RFC) a z dlouhodobých zkušeností. Pokud přesto narazíte na chybu, kterou za chybu nepovažujete, nebo naopak budete mít pocit, že určitý stav by měl být chybou, dejte nám samozřejmě vědět a můžeme metodiku přehodnotit. K dispozici máte i historii testů pro danou doménu, kde si můžete prohlédnou výsledky dřívějších testů. V záložce „Detailní výsledky“ najdete popis jednotlivých testů, které byly prováděny, včetně jejich výsledků.

Pokud se budete chtít se svým výsledkem pochlubit ostatním nebo budete chtít požádat o radu s odstraněním problémů, máte pod každým testem k dispozici trvalý odkaz, s nímž potom můžete dál pracovat.

Nezbývá tedy než vám popřát mnoho testů bez chyb a pro inspiraci se můžete podívat, jak by to v ideálním případě mělo vypadat.

Petr Černohouz

Reportáž z Dubaje – den první (tedy osmý)

Nerad píšu ke svým příspěvkům na blog nějaký disclaimer, ale zde mi prosím odpusťte prohlášení, že tyto zápisky jsou pouze mými osobními postřehy a v žádném případě nevyjadřují postoj české delegace zde v Dubaji. Mají sloužit pouze jako nahlédnutí do zákulisí vyjednávání a nikoliv jako faktografický zápis.

Přílet

Moje letadlo dosedlo na dubajské letiště krátce po půlnoci, a tak jsem s velkým povděkem kvitoval SMS kolegyně Vrbové z MPO, že mě vyzvedne ráno až v 10 hodin. To jsem ještě netušil, že touto dobou přilétají snad všechna letadla a že pasová kontrola tu rozhodně není nikterak rychlá. Po absolvování všech formalit, cesty a ubytování jsem na hotelu krátce před třetí hodinou. Nastudování zbytků dokumentů, které jsem nedočetl v letadle, nechávám na ráno.

Ráno vše funguje, jak má, a paní Vrbová mě přesně v domluvenou hodinu vyzvedává na recepci a cestou na konferenci vysvětluje, co se aktuálně děje. Obdivuji její elán, protože vím, že jednání probíhají nepřetržitě od pondělí včetně soboty i neděle. Trochu naivně jsem se zeptal, jestli sraz v deset byl proto, abych si trochu odpočinul nebo proto, že je zvykem začínat později. Pochopitelně první možnost byla správně a zbytek delegace začal den již v 8:00 na EU koordinaci.

Jednací sál

Jednací sál je vlastně obrovská hala, která se spíše hodí pro veletrhy než konference. Jednací sály jsou zde budovány pomocí tenkých mobilních stěn a závěsů, takže zvukové podmínky rozhodně nejsou ideální. Nicméně to příliš nevadí, protože každý má sluchátka, ve kterých běží simultánní překlad v oficiálních jazycích OSN. Žádné reproduktory tu tedy nenajdete.

Na jednání přicházíme s mírným zpožděním, ale aktuální diskuse se vede o komunikaci v námořní dopravě, což rozhodně není nejdůležitější české téma. Takže se můžu v klidu pozdravit se zbylými členy – šéfem české delegace panem Zemanem z ČTÚ a s paní Novákovou z MPO. I oni mě informují o aktualitách a dostávám pár dalších dokumentů, které se snažím v rychlosti načíst. Ale i tak mě pobaví vystoupení zástupce Íránu, který požaduje, aby se lhůta na zúčtování komunikací v námořní dopravě vrátila zpět na 18 měsíců místo navrhovaných a zjevně příliš krátkých 12 měsíců. Ono s Íráncem bude ještě hodně legrace. Chvilku strávím úvahou nad tím, jak taková věc probíhá a jestli to náhodou není právě papírově dopravováno po lodích a z jakého století že vlastně tato věc pochází, ale v tom mi přiletí další várka dokumentů pomocí zatím svobodného komunikačního systému z pozdější doby. Podobných mailů mi ještě v průběhu dne přijde hodně, pro jednání je jich potřeba neuvěřitelné množství. Navíc námořní problémy rychle odplavaly a přichází téma pro nás mnohem důležitější. Diskuse je někdy celkem rozvleklá, velice zajímavé bylo sledovat „bitvu“ o to, jestli v jednom usnesení o roamingu má být slovo „rates“ nebo „tariffs“ či „costs“ a podobně. Když už jsem myslel, že diskuse nemůže jít dál, někdo podotkl, že rozhodný text ITRs je ve francouzštině a jak to tedy zní v tomto jazyku. Nicméně jde se dál a v jednáních jsou již první zmínky o Internetu. Jednání by bylo hodně nudné, kdyby si občas nevzal slovo právě zástupce Íránu a žoviální formou nepoučil předsedající o tom, co má právě učinit, co bychom měli dělat, co neměli a podobně. Některé poznámky jsou už spíše zdržující a urážlivé, a tak mi v tu chvíli je trochu líto, že arabské jaro nebylo exportováno i na území Persie.

CEPT

Místo oběda je koordinační schůzka CEPT a já začínám litovat, že jsem tak bohatýrsky vynechal snídani. Kolegové z delegace mě ubezpečují, že na oběd tu čas rozhodně není, a tak mi alespoň hlad mírní pocit, že v tom nejsem sám. Jednání CEPTu, tedy 33 států, má celkem očekávatelný průběh, až na jednu věc. Poměrně dlouho se diskutuje na téma, že my Evropané vystupujeme příliš razantně a nediplomaticky, že naše prohlášení zní někdy hodně arogantně. Osobně si arogantně myslím, že to je u takových jednání celkem v pořádku. Velká část diskuse je o návrhu „více států“, který sice nikdo oficiálně neviděl ani není jasné, jestli byl předložen, ale je jasné, že se nám rozhodně nebude líbit, protože je především o Internetu. Diskuse utichne ve chvíli, kdy se na twitteru ITU objeví zmínka, že tento „nepodaný“ návrh byl stažen. Sál tleská, zase o kus práce méně. O chvíli později přijde předsedající WCIT, aby s námi prohodil pár slov. Ač člověk z Emirátů, je z něj jasně cítit, že mu jde hlavně o to, aby k nějaké dohodě došlo a kongres mohl být prohlášen za úspěšný. Velmi zřetelně naznačuje, že zmínky o Internetu v závěrečném dokumentu nebudou. Že by?

Access

Po průletu místní kantýnou přibíhám pozdě na další jednání ve velkém sálu v 14:30. Později se dozvídám, že některé státy mají problém s rovným přístupem k Internetu. Jedním z příkladů je prý Súdán, kterého odstřihly i karetní asociace jako VISA a MasterCard. Po tomto vystoupení je mi líto, že zástupci této země nebyl odstřižen i mikrofon přímo na jednání a brzy zjistím, že problém přístupu není ani tak u Internetu jako spíše u správy Internetu. Nevěřícně koukám, jak se z problematiky Access (alespoň tak to souhrnně nazýváme u IGF pod OSN) stává problém správy Internetu. A nakonec se rozhodne, že na toto téma bude neformální pracovní skupina. Smutně si počítám, kolik taková věc zabere času. Navíc Íránec je v ráži a postupně se dozvídám, jak moc jsou s aktuálním předsedajícím kamarádi. Tedy podle slov velmi, podle tónu řeči si tím nejsem tak jistý :-). Toto jednání skončí asi v 17:30 a najednou se stane něco neuvěřitelného. Máme asi hodinu volna! Radostně se rozbíhám do obchodu, abych měl další den nějaké vlastní zásoby. Cestou ještě diskutuji s kolegy Deep Packet Inspection, ale o tom někdy jindy.

Bulharská metoda

V 18:30 se naše výprava rozdělí a já následuji kolegyni Vrbovou na jednu z pracovních skupin, která finalizuje jeden z dílčích textů. Na její návrh je zrušen jeden z odstavců, což se této pracovní skupině podaří ještě několikrát. S ohledem na fakt, že ITRs by měly být zrušeny všechny, to zase není tak velký počin, ale každý zásah se počítá! Předsedající jednání z Austrálie si zjevně váží našeho času a vše probíhá v pekelném tempu. Rušení článků nazývá vtipně „bulharská metoda“ neboť i tato delegace by celé ITRs zjevně nejradši zrušila. Ale nakonec po optimismu z poledne začínám mít náladu velmi pesimistickou. Snad v každém druhém bodě je nějak skryt Internet nebo peeringová centra a podobně. Když jeden takový bod nebyl smeten ze stolu a já už začal mít ty nejčernější myšlenky, dostalo se mi od zkušené kolegyně vysvětlení, že na zamítnutí bude ještě čas na plenárce. Zástupce „arabské ligy“ dále neguje každý pokus o vyčištění textu, což je to jediné, co smí pracovní skupina učinit. Díky předchozímu vysvětlení to beru sportovně a pokračuji trochu více optimisticky, ale jen trochu.

Plenární zasedání a prohlášení Egyptu

Na plenární zasedání dobíháme jen s malým zpožděním v 19:35, zbylí dva kolegové nás stručně informují o průběhu. Množství a rychlost projednávání dokumentů graduje. Často už ani nestíhám přepínat okna v počítači. Rozhodně nezávidím kolegům jejich rozhodování kdy a s čím vystoupit, aby to bylo k věci a v ten pravý čas. Bohužel ne všechny země mají podobné starosti a tak občas předsedající kroutí očima na poznámkami k dokumentům, které již byly schváleny a navíc nejsou na program. S poměrně šokujícím prohlášením přichází Egypt. Tvrdí, že ačkoliv je údajně zmíněn v návrhu „více zemí“, tak není autorem a rozhodně tento návrh nepodporuje. Naopak podporuje volný Internet a věci jako regulace obsahu a cenzura do něj nepatří. Pak ještě jmenovitě podpořil multistakeholder princip a ICANN. Podruhé si dnes s radostí vzpomenu na arabské jaro a dovolím si toto označit za zprávu dne. Plenární zasedání končí krátce před devátou. Přemýšlím, proč v tak byrokratické instituci jako je ITU nemají odbory. S ohledem na fakt, že kolegové ze státní správy jednají už 11 hodin a jsou tu již sedmý den bez přestávky, začínám je považovat za supermany. A to ještě pohledem do kalendáře zjistím, že za chvíli začíná EU koordinace, která by měla skončit v 11! Můj výraz ve tváři byl asi poměrně jasně rozpoznatelný, protože mi kolegové sdělují, že tento mítink je pouze administrativní, že jako technický poradce na něj nemusím a že pokud by se něco náhodou stalo, že na to bude prostor ráno a propouštějí mě. Velmi intenzivně jsem se snažil, aby v mé tváři mohli číst znovu a to tentokrát výraz díků. Mám totiž silný pocit, kdyby se vytiskly mé nevyřízené maily za tento den, byly by vyšší než ta místní Burdž Chalífa. Nechávám tedy kolegy jejich nelehkému osudu a běžím na pokoj. Jsou tři ráno, část mailů vyřízena, poznámky dopsány, zítra nás čekají další vzrušující jednání. Ach jo. No, ale Internet si zaslouží nějaké oběti, ne?

Z Dubaje pro .blog Ondřej Filip