Aktuálně o FREDovi

Minulý týden k nám zavítala čtyřčlenná delegace z estonského registru. Jak jsme již psali dříve, Estonci pro správu domény používají náš registrační systém FRED. Důvodem jejich návštěvy byl hlavně zájem o naše zkušenosti se zaváděním technologie DNSSEC a potom samozřejmě také prohloubení spolupráce na vývoji registračního systému. Postupně nás seznámili se změnami, které oni sami implementovali do systému a zjišťovali, co jsme od jimi použité verze implementovali na naší straně. Jejich nejvýraznějším rozšířením je autorizace významných operací podepsanou žádostí v digitální formě připojenou k požadavku registrátora. Estonci také např. plně implementovali IDN a do budoucnosti připravují ještě další omezení do EPP protokolu pro své registrátory. Bohužel to zároveň ukazuje, jak specifické jsou požadavky jednotlivých registrů a jak bude udržení jedné společné báze problematické.

Prakticky ve stejnou dobu jsme se dozvěděli, že v Albánii místní správce domény zveřejnil výběrové řízení na implementaci nového registračního systému pro doménu .al. V definici podmínek výběrového řízení zjevně vycházel z našeho registračního systému, neboť vzápětí se ozvalo několik firem s žádostí o spolupráci nebo s prosbou o školení práce s FREDem. Dost možná, že se tak Albánie brzy stane sedmou zemí používající náš registrační systém.

Jaromír Talíř

Je potřeba zveřejňovat údaje držitelů domén v databázi whois?

Čas od času se na nás obracejí držitelé domén s dotazem, proč se jejich údaje zobrazují v prohledávání údajů na webových stránkách sdružení. Právě této otázce se bude věnovat tento příspěvek.

Ustanovení o zpřístupnění údajů držitele domény ve veřejné části registříku domén (whois) je součástí pravidel registrace již více než 12 let a za tu dobu prošlo několika proměnami. Poslední, a to poměrně výrazná změna, se datuje na podzim r. 2007, kdy se upravovala pravidla registrace v souvislosti s přechodem sdružení CZ.NIC z outsourcovaného systému správy domény na systém vlastní.

Na začátek opět něco málo teorie – na nakládání s osobními údaji pamatuje český právní řád, a to především v zákoně č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, který nabyl účinnosti již před více než 10 lety (a jak je u nás dobrý zvykem, byl za tu dobu již mnohokrát novelizován…). Tento zákon zahrnuje mezinárodní principy ochrany osobních údajů a jeho účelem je zajištění ochrany osobních údajů, způsob jejich zpracovávání (a to včetně předávání do zahraničí) a upravit vztahy, které v této souvislosti vznikají. Na zákonnou úpravu pochopitelně pamatovala a pamatují pravidla registrace doménových jmen, která s ní nemohou být v rozporu. CZ.NIC, jako správce osobních údajů, musí splňovat zákonné podmínky, na druhou stranu má vůči subjektům osobních údajů určitá práva – např. vyžadovat, aby údaje uvedené v centrálním registru byly správné, protože s odkazem na ustanovení § 5 odst. 1 zákona je povinen zpracovat pouze přesné osobní údaje.

Pokud se vrátíme k pravidlům registrace, která vstoupila v platnost v říjnu 2007, pak z hlediska ochrany údajů tato pravidla poprvé přinesla nejen držitelům domén, ale vůbec všem kontaktům, které se v databázi domény objevují v různých rolích, možnost označit určité údaje jako skryté – takto označené údaje se pak nezobrazují ve veřejné části prohledávání (namísto nich je uveden text „neveřejný údaj“) a jsou k dispozici pouze pro interní potřeby sdružení a registrátorů jako jeho smluvních partnerů. V kontaktu mohou být skryty e-mailová adresa, e-mail pro oznámení, telefonní a faxové číslo, DIČ nebo jiná číselná identifikace (např. datum narození, číslo pasu, OP, IČ…). Přístup do veřejné části whois je navíc chráněn proti automatickým dotazům použitím technologie captcha, kdy uživatel musí rozeznat a zadat bezpečnostní kombinaci znaků.

Mezi údaje, které v kontaktu naopak skrýt nelze, patří jméno a poštovní adresa. Tato skutečnost má své opodstatnění – nejen užíváním domény, ale i její pouhou registrací může dojít i zásahu do práv třetích osob. Takový zásah může mít podobu nejen v tuto chvíli např. všeobecně známé registrace domény s názvem, který má chráněn někdo jiný jako ochrannou známku, ale čím dál častější je i šíření nevyžádané pošty či škodlivého obsahu (malware), publikace obsahu, který je v rozporu se zákonem (propagace a prodej neschválených léčiv, šíření dětské pornografie a podobně). V takových případech toto nezbytné minimum údajů umožňuje poškozeným subjektům, případně příslušným státním orgánům, obrátit se přímo na držitele domény či jiný kontakt v doméně uvedený nebo rovnou zahájit potřebné právní kroky.

Podobně tyto údaje umožňují držitelům domén okamžitě zkontrolovat, že na ně určitá doména skutečně je registrována – to má význam například při odkupu domény a vazbě úhrady kupní ceny na realizaci převodu.

Je tedy zřejmé, že uvádění jména a poštovní adresy držitele domény (nebo také administrativního nebo technického kontaktu) má své opodstatnění. Podobně k uvádění některých údajů ve veřejné části prohledávání přistupují i jiné evropské registry; zmíním například Německo (i zde je možné, stejně jako u nás, skrýt telefonní a faxové číslo nebo e-mailovou adresu), Slovensko nebo Belgii (zde registr skrývá osobní údaje držitelů – fyzických osob a vydává je pouze na „oprávněnou“, resp. „opodstatněnou“ žádost – na tomto místě vyvstává otázka, která žádost je a která není dostatečně opodstatněná, neboť kritéria nejsou v pravidlech belgického registru stanovena).

Zuzana Durajová

Srpnové zpomalení

Na rozdíl od poměrně překvapivě alokačně silného července nás v srpnu žádné překvapení nečekalo. IPv4 adresy ubývaly skutečně prázdninovým tempem a díky tomu byl předpokládaný konec IPv4 v Evropě přeci jenom o pár dnů odložen. Ale pojďme se na věc podívat popořádku:

Pomyslný závod regionů vyhrála po diskvalifikaci Asie-Pacifiku opět Evropa. Evropané spotřebovali téměř 60 % všech v srpnu přidělených adres. Nečekané je druhé místo obvykle slabšího regionu Latinské Ameriky. Afričané nedokázali ani předběhnout Asii-Pacific, kde se alokuje už pouze v nouzovém režimu. To může mít hodně vysvětlení, ale zatím se jeví, že k transferu IPv4 adres z afrického regionu nedochází. Celou situaci ilustruje následující graf.

V žebříčku jednotlivých zemí se mezi prvními deseti objevily státy, které na tomto místě nejsme příliš zvyklí vídat. Šlo například o Peru, Chile, Spojené Arabské Emiráty či Katar. Podotýkám, že dva posledně jmenované státy patří do evropského regionu. První příčku obsadila jako již tradičně země ze stejného regionu, tentokrát to bylo Rusko. Celou situaci můžete vidět na následujícím grafu.

IPv6 alokace si naštěstí udržely slušné tempo. Proti červenci dokonce přidaly. V srpnu přibylo 172 nových alokací, z toho 84 v Evropě a po 28 v Asii-Pacifiku a Severní Americe.

Jak už jsem v úvodu zmiňoval, slabší tempo nám trochu oddálilo problém s docházením IPv4 v Evropě, nicméně pořád se bavíme o březnu 2012, což je již proklatě brzy. Uvidíme, zdali konec prázdnin povzbudí firmy k větší alokační aktivitě.

Ondřej Filip